VANDA
...jak se k nám Vanda nastěhovala...
...psal se rok 2003...
TOUHA ! popadla mě, opět mít doma zase modrou stříbrnou šeltísku.
Projíždím inzeráty a NIC. Jako naschvál nikde žádná.
Hurá, dostala jsem kontakt na právě narozená štěnátka. JUPÍÍÍ !!!
Okamžitě kontaktuji chovatelku - ano !
Je tam jedna modrá holčička Avalanche the Little Bodyguard.
Čekám netrpělivě na fotku, no což, že má celou levou nohu skoro černou,
hlavně, že bude aspoň nějaká.
MODRÁ MODRÁ, nevýslovná radost.
Už se blíží den, kdy si pro ní jedu !!!
Telefon !
Radostně sděluji paní chovatelce, že kvůli zabezpečení,
rychle stavíme kotec pro našeho velkého psa, aby náhodou novému štěnátku
neublížila nebo ho nezašlápla. Jistota je jistota.
E-mail !
Bohužel, štěňátko mi nedá, nedá ji někam, kde bude její štěně v kotci !
??? To jsem opravdu čekala a 2 měsíce si jen dopisova ?
Nejde ani vypsat hluboké rozčarování, pláč, smutek i vztek.
E-mail !
...mám napsat paní Habrové do Brna, má snad ještě jednu volnou modrou fenku.
Opět naděje - ale trošku ochladlá, určitě už volná nebude.
Volám ihned - je volná. Jedu hned !
8 hodin do Brna, vyřízení papírů a honem zpět do vlaku, 8 hodin domů,
Vanda a já.
V tašce stříbrná úchvatná kouzelná koule.
MOJE ! KONEČNĚ. Moje vysněná - Vanda Moravské srdce.
Bez jediné chybičky. Můj dárek k zítřejšímu svátku.
Jen jsem nemohla pochopit, že Avalanche nebyla
dost dobrá pro mě, ale štěně ze známějsí chovatelské stanice ano,
ale odpustila jsem ihned - zapomenuto - mám lepší - mnohem krásnější.
Vlastně bych měla poděkovat, že mě doporučila právě
paní Veroniku Habrovou. Nemohla udělat líp. Děkuji za Vandu.
--------------------------------------------------------------------------------
30.10.2018
Sladká moje stříbřenko, už ti to nemůžu zašeptat na čumáček,
taky tě už nebudu za nic hubovat,
ale tvůj pohled, úsměv, ten nezapomenu - NIKDY.
Bylas první na světě, kdo se kvůli mě naučil smát.
Chci ti poděkovat, žes žila tvůj život se mnou tolik let,
žes mi ho darovala a žes mě milovala.
Poslední jízda pro Vandu.
Jeli jsme spolu jako skoro před 16 lety,
zase jsem tě držela v náručí, tiskla k sobě,
jenže dnes naposledy.
30.10 2018 v 18.38 stříbrné srdce dobojovalo.
Další rána po půl roce, jakoby se ujistila, že Sárynka,
už na ní nečeká, že se už nevrátí.
*20.5.2003 Vanda Moravské srdce
Děkuji za pomoc a podporu rodiny.
Děkuji chovatelce Veronice Habrové za Vandu.
--------------------------------------------------------------------------------
Děkuji VŠEM moc, za přízeň a projevený smutek - vážím si toho od vás všech a ještě jednou děkuji za vzpomínku na Vandu.
Posledních 5 let žila Vanda v jiném světě, nikdo neštěkal, nikdo nemluvil, nikdo ji nevolal. Občas štěkla, ale nikdo jí neodpovídal. Byla hluchá.
Aby nezapomněla svoje jméno, přitiskávala jsem rty na její hebkou stříbrnou tvář a tiskla do srsti Vando, Vandulko, stříbřenko moje.
Jen úsměvem jsme se dorozumívaly, dostávala privilegia a měla volnou celou zahradu, slunila se na slunci, jen tak bloumala po zahradě a naslouchala tichu.
Co jsme toho prožily spolu, jak nerada chodila na procházky, pět kroků za branku a už se otáčela, že už bysme mohly zas domů. Nerada se vystavovala, nerada se fotila, uši dolů a plížením vpřed, nebo se otočila a odešla. Princezna.
Nejraději však mě pozorovala, pletla se pod nohama anebo byla u misky se žrádlem.
První moje šeltie v novém životě a poslední odešla. Všechny přežila.
Tak nějak už jsem si zvykla, že je nezničitelná, že i mě snad přežije.
Bude mi moc chybět. Nemůžu pro slzy ani mluvit. V dlaních mi vydechla naposledy.
--------------------------------------------------------------------------------
